|
HISTORICKÉ
A KULTURNÍ POZORUHODNOSTI
»
Ambrožova
vyhlídka «
»
Bílý
Jar
«
»
Bucharova
deska
«
»
cech
laborantů
«
»
Dixův
kříž
«
»
dům
Gerharda Hauptmanna
«
»
Hrádek
«
»
huť
Julia
«
»
Chojnik
«
»
Jestřábí
boudy
«
»
Kaplička
«
»
kaple
sv. Vavřince
«
»
Kavinova
deska
«
»
krkonošské
roubenky
«
»
Křižovatka
U čtyř pánů
«
»
Labská
přehrada
«
»
Masarykova
horská silnice
«
»
Mohyla
Hanče a Vrbaty
«
»
Nístějka
«
»
Památník
J. A. Komenského
«
»
Památník
zapadlých vlastenců v Pasekách n. J.
«
»
pramen
Labe
«
»
Rennerův
kříž
«
»
Růženčina
zahrádka
«
»
řopíky
«
»
Štěpanický
hrad
«
»
Švédský
kříž
«
»
Wang
«
»
Žacléřský
zámek
«
»
Žalý
«
»
Ambrožova
vyhlídka «
Vyhlídkové
místo na hraně Pančavské jámy, jižně od Labské
boudy, s překrásnými výhledy do Labských jam a na
jejich lavinové dráhy, na meandry Labe, ledovcové údolí
Labského dolu a celé panorama východních Krkonoš s
karlingem Sněžky. Místo je pojmenováno na počest
jilemnického občana Jindřicha Ambrože (1878-1955),
autora turistických publikací a mapy Krkonoš. Byl od
r. 1936 konzervátorem ochrany přírody a jeho zásluhou
bylo v r. 1952 vyhlášeno v Krkonoších 8 rezervací
jako první etapa zřízení Krkonošského národního
parku.
»
zpět «
»
Bílý
Jar «
(Bialy Jar)
Bezlesý
karovitý svah a úzká rokle asi 0,5 km východně od
boudy Strzecha Akademicka. Toto místo se 20. 3. 1968
stalo dějištěm největšího lavinového neštěstí
v dějinách Krkonoš. Velká základová lavina o délce
600 m a šířce 80 m tady zasypala skupinu mladých lidí
a pod 12 metrovou vrstvou sněhu našlo smrt 19 osob.
»
zpět «
»
Bucharova
deska «
Je
umístěna u pramene Labe na počest známého propagátora
přírodních krás Krkonoš, české turistiky a lyžování.
Jan Buchar (1859-1932), řídící učitel v Dolních Štěpanicích,
se velmi zasloužil o to, aby se lyžování již koncem
minulého století dostalo do školní tělesné výchovy.
Je po něm pojmenována i cesta z Jilemnice přes Žalý
na Horní Mísečky a k prameni Labe.
»
zpět «
»
cech
laborantů
«
Spolek
kořenářů, mastičkářů a lidových lékárníků,
který působil v 17. a 18. století na slezské straně
hor v Karpaczi. Členové spolku byli dobrými znalci
horských rostlin a jejich léčivých účinků a zabývali
se jejich sběrem, výrobou léků i léčením. Spolek
měl velmi přísná pravidla činosti, závazné
receptury a sortiment vyráběných léků dosahoval počtu
200. Řada lokalit léčivých rostlin však byla v průběhu
existence cechu laborantů silně poškozena (to se týkalo
zejména sbírání arniky, hořců, kýchavice, náprstníků
či rozchodnice).
»
zpět «
»
Dixův
kříž
«
Prostý
kříž ve skále nad Rudnou roklí (jihozápadní svahy
Sněžky), kde v dubnu 1900 zahynul v lavině Stefan Dix,
hlídač z Obří boudy.
»
zpět «
»
dům
Gerharda Hauptmanna
«
Vila
v horní části Jagniatkowa, kde působil známý německý
spisovatel G. Hauptmann, nositel Nobelovy ceny (1912),
autor mnoha literárních prací zachycujících sociální
atmosféru tehdejší doby (k nejznámějším patří
sociální drama Tkalci). Ve vile je umístěna malá
muzejní expozice.
»
zpět «
»
Hrádek «
(dřivé Aichelburg)
Zřícenina
romantického hrádku z r. 1863 nad pravým břehem Úpy
v Temném Dole u Horního Maršova. Dodnes je zachována
desetimetrová čtyřboká věž, která sloužila jako
rozhledna.
»
zpět «
»
huť
Julia
«
Jedna
z dochovaných starých krkonošských skláren,
vybudovaná v r. 1842 v horní části Szklarske Poreby,
známého rekreačního střediska v západních polských
Krkonoších, které vzniklo původně jako jedna z
mnoha krkonošských sklářských osad. K výrobě skla
se zde nacházely vynikající nerostné suroviny a
dostatek listnatých lesů k výrobě dřevěného uhlí
pro sklářské hutě a pece. Původní jméno Josefina
podle manželky majitele hraběte Schaffgotsche.
»
zpět «
»
Chojnik
«
Zřícenina
hradu, který se tyčí na žulových skalách nad
Sobieszowem (627 m n. m.). Prvni zmínky o hradu se
tradují již ze 13. století, později se stal sídlem
slezského rodu Schaffgotschů, kterým patřila slezská
strana hor. V r. 1675 ho zničil požár po úderu
blesku, od té doby nebyl obnoven. Zříceniny jsou však
udržovány a patři k turistickým atrakcím této části
Krkonoš. Okolní svahy pokrývají nádherné bukové
porosty (přísná přírodní rezervace a součást
Karkonoskiego Parku Narodowego). Na jižním úpatí
kopce Chojnik sídlí Správa KPN a v její budově je
umístěno přírodovědné muzeum.
»
zpět «
»
Jestřábí
boudy
«
Původně
pět starých vojenských objektů pod hřebenem Krkonoše,
postavených v letech 1936-38 v souvislosti s budováním
pohraničního opevnění. V r. 1938 byly využity jako
experimentální polární stanice badatelů
Herdemertena a Knöspela, kteří zde úspěšně
aklimatizovali některé druhy severských živočichů,
především vzácného bílého sokola stěhovavého (Falco
rusticolus). Od r. 1940 výcvikové středisko speciálních
jednotek německé armády, určených
k
invazi v severní Evropě. Objekty později sloužily
jako turistické ubytovny a zanikly v 80. letech.
»
zpět «
»
Kaplička
«
Symbolický
památník obětem hor v bývalé kapličce v sedle Luční
a Studnični hory (nyní Modré sedlo). Původní památník
byl budován ve stylu symbolického horského hřbitova
poblíž Dixova křížku v Obřím dole, byl však zničen
lavinou a v r. 1957 započato s úpravou kamenné kapličky
v Modrém sedle. Uvnitř jsou umístěny pouze tabulky s
údaji o historických tragédiích, jména ostatních
obětí jsou na společné desce. Jen od r. 1935
zahynulo v Krkonoších přes 50 osob a lavinami bylo
dle historických podkladů za uplynulých 300 let v
Krkonoších ohroženo přes 100 lidí, z toho 67
zahynulo. Památník obětem hor je umístěn i na polské
straně při cestě do jámy Lomniczki, kde jsou však
vzpomenuty i mimokrkonošské tragédie, zejména polských
horolezců ve světových velehorách.
»
zpět «
»
kaple
sv. Vavřince
«
Byla
postavena v letech 1655-1681 na vrcholu Sněžky
majitelem severních svahů Krkonoš slezským šlechticem
Schaffgotschem. Konaly se v ní pětkrát do roka
bohoslužby s poutěmi, v letech 1816-1850 se přeměnila
v útulek a hospodu, později byla opět vysvěcena.
Kolem kaple postupně vznikaly další objekty, jak na
polské, tak české straně. Samotná kaple byla důvodem
výstavby dřevěného přístřešku na severním
okraji Úpské jámy, tzv. Panské boudy (Herrenbaude),
kde byli ubytováni dělníci stavějící kapli. Na
tomtéž místě pak v r. 1847 kupec Mittlöhner z Velké
Úpy postavil pozdější Obří boudu.
»
zpět «
»
Kavinova
deska
«
Je
umístěna poblíž cesty Obřím dolem na počest významného
českého botanika Karla Kaviny (1890-1948), který se v
Krkonoších zabýval botanickým výzkumem a založil
zde dokonce výzkumnou stanici.
»
zpět «
»
krkonošské
roubenky
«
Dřevěné
roubené domy, které vznikaly v minulých staletích
jako jednoduché dřevěné přístřešky, později s
rozrůstajícím se budním hospodařením (17.-18.
století) již jako trvalé příbytky horalů, živících
se prací v lese, pastvou dobytka či tkalcovstvím a
korálkářstvím. Roubenky prodělávaly svůj
architektonický vývoj, většinou to však byly
jednoduché trojdílné domy tvořené obytnou světnicí,
síní a komorou (nebo chlévem). Mají kamenné podezdívky
a jejich roubená konstrukce je z kmenů otesaných do
hranolů. Skuliny mezi nimi se ucpávaly mechem a třískami,
zamazávaly jílem a obílily. Výrazným prvkem některých
budov byly střešní vikýře, kterými se naváželo
seno z louky přímo na půdu. Rovněž umístění oken
a dveří dobře chráněných proti sněhu a větrům
svědčilo, jak dokonalými znalci horské přírody naši
předci byli. V rámci Krkonoš lze pozorovat drobné
rozdíly ve vzhledu těchto horských obydlí, která
dotvářela svérázný krajinářský kolorit Krkonoš.
Po druhé světové válce došlo ovšem k velkým
vlastnickým změnám a převážná část horských
bud se přeměnila v rekreační objekty. Při jejich
nejrůznějších přestavbách bohužel docházelo k
velmi necitlivým zásahům do typické horské lidové
zástavby. Do dnešní doby se naštěstí dochovala řada
enkláv, vesnic a usedlostí, kde se můžeme této svérázné
architektuře krkonošských horských obydlí
obdivovat. Jsou to např. Valteřice, Štěpanice, Křížlice,
Mrklov, Kněžice, Benecko, Burany, Horní Branná,
Poniklá, Víchovská Lhota, Roprachtice, Rokytnice,
Paseky, Jablonec nad Jizerou, Albeřice, Malá a Velká
Úpa, na polské straně pak především
Borowice,
Bukowiec, Jagniajków, Karpniky, Michalowice, Milkow,
Piechowice, Przesieka, Sosnówka a některá dalších místa.
»
zpět «
»
Křižovatka
U čtyř pánů
«
Rozcestí
několika turistických cest na Labské louce, jehož název
připomíná hranice čtyř polesí a období prudkých
hraničních majetkových sporů mezi někdejšími českými
a slezskými šlechtici. Druhým názvem tohoto místa
je Český pahorek, nacházející se pouze na
Grauparově mapě z r. 1765. Podle pověsti zde v r.
1652 zmrzlo čtrnáct českých pobělohorských
emigrantů, putujících do Slezska.
»
zpět «
»
Labská
přehrada
«
Asi
1 km dlouhá údolní přehrada na Labi u Krausových
Bud pod Špindlerovým Mlýnem. Byla vybudována v
letech 1910-1914 za účelem zadržování a regulování
přívalových vod při rychlém jarním tání sněhu
na hřebenech nebo při prudkých letních lijavcích.
Bezprostředním impulzem pro její stavbu byla řada
povodní a katastrof, které postihly Krkonoše v letech
1882, 1883 a především 1897.
»
zpět «
»
Masarykova
horská silnice
«
Silnice
z Jilemnice přes Mísečky na hřeben Krkonoše (Zlaté
návrší). Byla postavena původně jako lesní
komunikace v letech 1887 až 1897 a teprve později, v
souvislosti s budováním hraničních opevnění v r.
1936, přestavěna na pevnou dlážděnou cestu. Končí
u Vrbatovy boudy v nadm. výšce asi 1400 m, nicméně
vjezd osobních vozidel je povolen pouze na Horní Mísečky,
nikoli až k Vrbatově boudě (ochranný režim l. zóny
Krnapu).
»
zpět «
»
Mohyla
Hanče a Vrbaty
«
Kamenná
mohyla na hřebeni Krkonoše nad Vrbatovou boudou,
postavená v r. 1925 na paměť tragicky zemřelého lyžařského
závodníka a jeho přítele při závodě na 50 km dne
24. 3. 1913. Při červené značené cestě od Vrbatovy
boudy k Pančavskému vodopádu stojí malá mohyla v místě,
kde byl zmrzlý Bohumil Hanč nalezen.
»
zpět «
»
Nístějka
«
Zřícenina
středověkého hradu založeného v 1. pol. 14. století
na strmém ostrohu (425 m n. m.) na pravém břehu
Jizery. Od velkého požáru pravděpodobně v r. 1519
se uvádí jako pustý. Připravovaná chráněná přírodní
památka (botanická lokalita).
»
zpět «
»
Památník J. A. Komenského
«
Instalovaný
v r. 1957 v zámku v Horní Branné. J. A. Komenský zámek
navštěvoval letech 1627-1628 a dojmy z těchto pobytů
zachytil v několika svých pracích.
»
zpět «
»
Památník
zapadlých vlastenců v Pasekách n. J. «
Připomíná
život a dílo podučitele, písmáka, muzikanta a
houslaře Věnceslava Metelky (1807-1867). Z jeho zápisků
K.V. Rais čerpal motivy pro svůj román Zapadlí
vlastenci.
»
zpět «
»
pramen
Labe
«
Je
jedním z nejnavštěvovanějších míst celých Krkonoš.
V blízkosti pramene probíhala již asi před pěti
staletími tzv. Česká stezka, významná zemská
stezka, spojující Čechy se Slezskem. Patřila mezi
nejstarší obchodní solné stezky a v r. 1684 ji použil
i hradecký biskup Jan z Tallenbergu a pramen Labe vysvětil.
Symbolický pramen ležící ve výšce 1386,6 m. n. m.
prodělal během let řadu úprav a je nyní doplněn 26
erby větších měst, kterými Labe, největší česká
řeka, na své téměř 1200 km dlouhé pouti k Severnímu
moři protéká. Skutečný pramen Labe je ukryt o něco
výše v porostech trav.
»
zpět «
»
Rennerův
kříž
«
Označuje
místo, kde necelých 200 metrů od svého domova Luční
boudy ve velké sněhové bouři zabloudil a zmrzl v
poledních hodinách 11. dubna 1868 Jacob Renner,
majitel Luční boudy. Kříž by měl být mementem pro
všechny, kteří by chtěli podceňovat nebezpečí
hor, byť tak komorních, jako jsou Krkonoše.
»
zpět «
»
Růženčina
zahrádka
«
Historická
pozoruhodnost na severním úbočí Kotle, kde je ve výšce
asi 1400 m n. m. masivním kamenným valem ohraničená
plocha elipsovitého tvaru o průměru asi 30 metrů.
Podle jedné verze se jedná o místo, které v r. 1743
údajně navštívil majitel jilemnického panství
Harrach s hraběnkou Růženou, na jejíž počest byl
val postaven a pojmenován. Podle jiných je tento
kamenný obrazec mnohem staršího původu a sloužil
jako kultovní místo lužického
lidu
popelnicových polí (etnické kultury z doby asi 1700
let př. n. l.). I když archeologický výzkum ze 70.
let přinesl některé pozoruhodné nálezy, na jednoznačném
závěru se odborníci zatím nedohodli. S jistotou lze
však tvrdit, že název tohoto místa nemá nic společného
s pestrostí květeny, kterou se vyznačuji krkonošské
botanické zahrádky (viz heslo botanické zahrádky).
»
zpět «
»
řopíky
«
Malé
opevňovací objekty, bunkry a pevnůstky vybudované v
letech 1936-1938 jako obranná opatření proti hrozbě
německého útoku na republiku. Linie těchto lehkých
opevnění se táhla od Jestřebích hor na Babí a Rýchory
a přes celé Krkonoše až po Harrachov. Název řopík
je zkratkou slov Ředitelství opevňovacích prací. Půdorys
řopíků je 8,7x3,5 m, tloušťka stěn byla 50 až 80
cm a odolávaly palbě kanónů ráže 105 mm ze všech
vzdáleností. Technologický postup výroby betonu na
tyto pevnůstky byl z pochopitelných důvodů dlouhou
dobu přísně tajen. Osádku tvořilo vždy 7 mužů se
2 (3) kulomety. Na jednom kilometru bylo zbudováno 6 řopíků,
mezi nimiž se táhly zákopy a byly zbudovány různé
střelecké úkryty. Dodnes na tyto němé svědky
pohnuté válečné historie narazíme na různých místech
Krkonoš, např. v úseku Studniční a Luční hory
nebo v okolí Krkonoše, Kotle a Lysé hory.
»
zpět «
»
Štěpanický
hrad
«
Zbytky
gotického hradu na zalesněném ostrohu Paseckého
vrchu při silnici z Jilemnice na Benecko. Byl postaven
asi na začátku 14. století jako rodové sídlo Valdštejnů,
od r. 1543 se uvádí jako pustý. V současné době
vznikla nadace na záchranu této historické památky.
»
zpět «
»
Švédský
kříž
«
Nachází
se u lesní cesty mezi Hříběcími a Lahrovými
Boudami v místě, kde podle tradice odpočíval a posilňoval
se švédský král Gustav při válečném tažení během
třicetileté války.
»
zpět «
»
Wang
«
Dřevěný
severský kostelík, který pochází z norské vesničky
Mjös z pohoří Jotunheimen, kde byl postaven počátkem
13. století. V 19. století ho získal císař Bedřich
Vilém IV. a v letech 1842 až 1844 ho nechal převézt
a postavit v Krkonoších na místě určeném hrabětem
Schaffgotschem při horním okraji Karpacze. V kostelíku
jsou slouženy pravidelné bohoslužby. Je to překrásná
a vzácná ukázka vikingsko-románského umění a právem
se těší velké pozornosti turistů.
»
zpět «
»
Žacléřský
zámek
«
Původně
středověký hrad střežící od 14. století zemskou
stezku z Čech do Slezska (počátkem února 1628 odcházel
po této stezce do exilu J. A. Komenský). Kolem r. 1750
byla budova barokně přestavěna a změněna v zámek.
»
zpět «
»
Žalý
«
Zalesněný
vrch severozápadně od Vrchlabí (1019 m n. m.). Na
jeho vrcholu je od r. 1836 jedna ze dvou krkonošských
rozhleden, původně dřevěná, později železná a od
r. 1892 kamenná o výšce 18 metrů. Z jejího vrcholu
je hned po Sněžce nejkrásnější panoramatický
pohled v Krkonoších. Na východních svazích Žalého
je vybudován lyžařský areál se sjezdovými tratěmi
a vleky. Druhá krkonošská rozhledna Štěpánka stojí
na vrcholu kopce Hvězda (959 m n. m.), severovýchodně
od Příchovic. Jsou z ní překrásné výhledy na západní
Krkonoše, Jizerské hory, Semilsko a Podkrkonoší.
»
zpět «
informace
použity z atlasu firmy Geodézie ČS a.s.
|
