KRAKONOŠ - SYMBOL A POSTAVA OCHRÁNCE POHOŘÍ

Jeho postavu znají z vyprávění, knížek i filmů generace dětí i dospělých, třebas v Krkonoších ani nebyly. Postavu mnoha podob, jak ji Krakonoš na sebe postupné podle potřeby bral. Divokého lesního obra s hrůzostrašným kyjem či dobráckého vousatého dědy, fešného hraběcího myslivce nebo tajemného pocestného. Postavu, nadanou nadpřirozenou silou, mocí i možnostmi, jimiž lidským živáčkům dokázal ve svém království mnohokrát řádně a škodolibě zatopit, zvlášť pokud se nezachovali dle jeho pokynů a představ.

Všeobecně se má za to, že Krakonoš se v lidových vyprávěních objevuje už v 15. a 16. století, nejprve v oblasti německého a později i méně četnějšího českého etnika v horách. Nejprve jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny, kdo se odvážili a pokusili poodhalit roušku tajemství, skrývající jeho hory, ať již motiv zvídavosti byl jakýkoli. Později i jako zastánce chudých a spravedlivých proti chamtivcům a nenasytům.

Je důvodné se domnívat, že tu první, strašidelnou podobu pustili mezi obyvatelstvo obou částí podhůří zcestovalí a obratní Vlaši, tajemní hledači pokladů, na obranu svých kutišť před nezvanými vetřelci. Je možné, že si k ní ze zištného zájmu leccos přidali i krkonošští kořínkáři. Tahle podoba staršího Krakonoše zachycená výtvarně sochařem Póningerem na kašně trutnovského náměstí, zdomácněla více u německého etnika. Český Krakonoš z Jilemnická a Vysocka je přece jen postava daleko více polidštěná, která pomáhá chudým a nějakou zlomyslností počastuje jen nekalého boháče.

Do psané slovesnosti se Krakonoš dostal až v 17. století v díle Paula Johanna Praetoria (1630-1680), bakaláře a mistra univerzity v Lipsku, jehož soubor příběhů nejen lidového původu se stal vzorem pro další vypravěče, především německé, kteří byli potom překládáni do češtiny.

Potíže byly od počátků se jménem tohoto horského ducha. Souviselo to se skutečností, že mezi pověrčivými horáky bylo zvykem jeho jméno nahlas nevyslovovat, aby si ho proti sobě náhodou nějak nepopudili. Uvádí se velmi zdvořilé "pan Johannes" nebo "pan Jan", později nejasné Rúbezahl (Rube -řepa, zahlen - počítat) a jeho varianty: Rubical (Havel Žalanský, 1619), Ribenzall (Bohuslav Balbín, 1679) a zčeštěné Rýbrcoul. V době našeho národního obrození po neúspěšném pokusu o převod Rýbrcoula na Řepočeta v češtině zdomácněl dnešní Krakonoš, l polština problém s převodem řešila, a to méně šťastným Liczyrzepa.

Krakonoš stále žije mnohostranným životem v horách i daleko mimo ně. Nejen v desítkách titulů o něm vydávané beletrie, ale i v dalších oborech umělecké i lidové tvorby, zejména výtvarné. Žije v badatelských pracích vědců folkloristů a etnografů. Často po jeho jménu sahají bez obav z nebezpečných následků (Krakonoš všechno vidí!) ruce podnikavců k pojmenování výrobků, ubytovacích objektů, cestovních kanceláří i jinak.

informace použity z atlasu firmy Geodézie ČS a.s.