ČERNÝ DŮL

Obec s čilým ruchem rozložená kolem toku Čisté (dříve Stříbrný potok), která dnes ještě sdružuje osady Čistá v Krkonoších a Fořt. Původní jádro obce kolem čtyřúhelníkového náměstíčka signalizuje, že šlo o sídliště nezemědělského charakteru. Společně s Novou Vsí osada získává právo svobodného hornického města r. 1564. Těžily se tu zejména drahé kovy a železná ruda. Úpadek v 17. století (pozdější pokusy o obnovu těžby neúspěšné).

Od 18.století je zde ve větším rozsahu využíváno ložiska poměrně čistého vápence k těžbě a pálení vápna. Vápenec se těží dodnes a dopravuje se 9 km dlouhou lanovkou do Kunčic nad Labem k dalšímu zpracování. Od 19. století tu pracuje i textilní továrna ( kapesníky).

V obci kostel sv. Michala ze 16. století, dnešní stav z let 1830 -1832. Místo je dobrým východiskem k túrám do prostorů Černé a Liščí hory, Jánských Lázní atd.

» zpět «

JANSKÉ LÁZNĚ

(955 obyvatel, nadm. výška 619 m n. m. )

Horské lázeňské město pod Černou horou s teplými a mírně radioaktivními prameny, západně od Svobody nad Úpou . Jejich léčivé účinky byly známy a využívány místním obyvatelstvem odedávna. Místo patřilo k panství Vlčice. Jeho majitel Jan Adolf ze Schwarzenburgu je považován za zakladatele lázní, protože zde dal roku 1677 postavit šest nových lázeňských budov. V současnosti se zde úspěšně léčí zejména následky dětské obrny.

Pěkně upravené náměstí s lázeňskými budovami, secesní kolonádou a plastikou Krakonoše. Nejstarší lanovku v Krkonoších z roku 1928 vystřídala nová, kabinkové, uvedená do provozu v osmdesátých letech. Vrcholová stanice na Černé hoře (1299 m n. m.) je východiskem řady překrásných hřebenových túr.  

» zpět «

HARRACHOV

Významné rekreační středisko v nejzápadnější části Krkonoš při hranici s Polskem. Leží v kotlině při řece Mumlavě a jejích přítocích Milnici, Kamenici a Bílé vodě. Z jihu je ohraničen příkrým úbočím Čertovy hory (1020m n. m.), ze severu pak mírnějšími svahy Slezského hřbetu (Mrtvý vrch - 1059m n. m. , Jakšín - 1115m n.m.).Důležitým sedlem je Novosvětský průsmyk (886m n. m.), kterým přes hraniční přechod Harrachov - Jakuszyce probíhá mezinárodní silniční tah E-65 a také železniční trať do Jelení Hory (mimo provoz).

Harrachov v dnešní podobě (město od r. 1973) vznikl po roce 1945 spojením původně samostatných osad Nový Svět, Rýžoviště a vlastního Harrachova. V roce 1952 byla připojena samota Mýtiny, kde se nachází konečná stanice železniční trati Tanvald - Harrachov. Toto území patřilo Polsku a bylo vyměněno za stejně velkou plochu severně od Mrtvého vrchu.

Osídlení obce je doloženo od 17. století a již na počátku 18. století byla založena sklářská huť, od r. 1764 patřící hraběcímu rodu Harrachů. Tato huť především na konci minulého a počátku našeho století proslavila krkonošské sklářství po celé Evropě i v zámoří. Současná výroba (dnes firma Novosad) na slavnou tradici úspěšně navazuje ( výroba skla broušeného, hutního a malovaného). Sklářské muzeum v r. 1994 přestěhováno do nově rekonstruované budovy poblíž sklárny v Novém Světě. Zde je též kaple sv. Alžběty se skleněným zvonem z r. 1916. Empírový kostel sv. Václava (z let 1822-1828) je také vyzdoben sklem ze zdejších skláren (lustr, oltář).

Hornická činnost byla ukončena r. 1992 uzavřením dolu (fluorit, baryt, galenit) na západním úpatí Ptačince { 950m n. m.).  Tradičním oborem je též lesnictví (lesní závod, učiliště, pila). Úlohu nejdůležitějšího hospodářského odvětví však již dávno převzal cestovní ruch. Harrachov je známým centrem rekreace, zimní a letní turistiky, ale především zimních sportů. Proslulý je areál pěti skokanských můstků na severním svahu Čertovy hory, na největším (K- 180) se konají závody světového poháru v letech na lyžích, v r. 1983 mistrovství světa. Tamtéž je i sedačková lanovka a sjezdové tratě, další vleky a sjezdovky jsou na severovýchodním svahu nad Rýžovištěm. Na mírnějším severozápadním úpatí Čertovy hory se nacházejí kvalitní standardní lyžařské běžecké tratě. Západně od skláren byla vybudována střelnice a tratě pro biatlon. Pro lyžařskou turistiku je kolem celého Harrachova udržována lyžařská magistrála o celkové délce 27 km.

Dopravně je Harrachov dobře přístupný po již zmíněné mezinárodní silnici E65 (10) od Prahy nebo silnicí č. 14 od Trutnova a Jilemnice.

» zpět «

MALÁ ÚPA

Rozptýlená horská obec v povodí Malé Úpy s administrativním centrem na Pomezních Boudách s podobným vývojem jako ostatní blízké obce. Od 16. století těžba dřeva, budní hospodařeni, dobývání železné a arzénové rudy, které se vozily k dalšímu zpracování (1841 - 1870 ) do Pece pod Sněžkou. V dolní části obce V Mohornově (Spáleném) Mlýně pobyl roku 1779 císař Josef II. S jeho podporou a souhlasem v obci v letech 1788 - 1789 vznikl kostelík .

Na Pomezních Boudách hraniční přechod pro pěší, cyklisty a ostatní automobily.

» zpět «

PEC pod Sněžkou

(530 obyvatel, nadm. výška 769 m n. m. )

Horské rekreační středisko ve východních Krkonoších mezinárodního významu. Překrásná poloha na souběhu několika údolí pod nejvyšší horou Krkonoš. Ideální podmínky pro letni turistiku a lyžování.

Osada vznikla v souvislosti s využíváním rudných ložisek v Obřím dole v 16. století. Další část obyvatelstva pracovala v místních lesích při těžbě a přibližování dřeva po řece Úpě pro kutnohorské doly. Pracovaly tu i pece na tavení železné a arzénové rudy. Jméno dostala obec patrně od českých dělníků, kteří tu bylí zaměstnáni. Vzniklé luční enklávy na horských úbočích se staly základem pro budní hospodaření v 17. a 18. století. V 19. století obec postupné přechází k cestovnímu ruchu. Velký rozvoj zejména po II. světové válce po výstavbě sedačkové lanovky na Růžovou horu a Sněžku.

» zpět «

BENECKO

Rekreační středisko na západním úbočí Předního a Zadního Žalého ( 1019 a 1036 m n. m. ) na žalské rozsoše a v údolí potoka Cedronu. Součástí Benecka jsou též vesnice Dolní a Horní Štěpanice, Štěpanická Lhota, Mrklov a řada samot.

Benecko vzniklo v 16. století, v době zvětšeného zájmu o využití hor. Štěpanice, které byly podhradím Štěpanického hradu , jsou o 200 let starší. Obyvatelstvo se živilo chovem dobytka, především však domácím tkalcovstvím. Obec byla převážně česká, působil zde i vlastenecký učitel a spisovatel J. Šír (pamětní deska na vyhlídkové Jindrově skále). Na Benecku i připojených obcích se zachovala řada roubených a krčkových chalup krkonošského typu. Nejnápadnější stavbou je 18 m vysoká kamenná rozhledna, postavená v r. 1892 na vrcholu Předního Žalého.

Dnes je Benecko střediskem sportu a rekreace, a to jak letní turistiky, tak především lyžování. Sjezdovému lyžováni slouží dva velké a několik menších vleků. Pro běh na lyžích jsou upravovány standardní lyžařské tratě s několika okruhy. Péčí obecního úřadu bylo vybudováno několik letních turistických tras s vlastním značením.

» zpět «

JILEMNICE

Hospodářské a kulturní centrum západních Krkonoš, jedna z kolébek českého lyžování a turistiky. Nalézá se na rozhraní Krkonoš a Podkrkonoší a je tedy vhodným východištěm pro poznávání obou oblastí. Leží v mělké kotlině při potoku Jilemce, městská část Hrabačov již v údolí Jizerky. Nad městem se zdvíhá kopec Kozinec (561 m n. m., částečná vyhlídka).

Jilemnice byla založena někdy počátkem 14. století. Její historie je spojena především se šlechtickými rody Valdštejnů (zpočátku tvořila zázemí štěpanického hradu) a Harrachů (město se stalo centrem jejích hornobranskojilemnického panství). Jilemnice byla postižena několika pohromami: r. 1646 byla vypálena a zpustošena švédskými vojsky, v letech 1788, 1803 a 1838 při požárech lehla popelem většina dřevěné zástavby. Významnějšími stavebními památkami jsou barokní kostel sv. Vavřince (1729-1736), radnice s loubím a věží s každou čtvrthodinou bijícími hodinami, zámek, do současné pseudorenesanční podoby přestavěn r. 1892, na náměstí empírová kašna z r. 1836, sousoší P. Marie se sv. Barborou a Maří Magdalenou z dílny M.Brauna a o něco novější sousoší Krista na kříži, sv. Vavřince a sv.Jana Nepomuckého. Z novějších staveb je zajímavá secesní budova spořitelny v rohu náměstí. Roubené chalupy se zachovaly v malebné Zvědavé uličce, roztroušeně i jinde (Hrabačov). V budově zámku sídlí Krkonošské muzeum s Kavánovou obrazovou galerií, expozicí vývoje lyžování u nás a vlastivědnými sbírkami s unikátními betlémy.

K Jilemnici neodmyslitelně patři sport a turistický ruch. Lyžařský oddíl SKI Jilemnice byl založen r.1894( po pražském jako druhý v Čechách), na zdejší základní škole a gymnáziu fungují sportovní třídy, specializované na klasické lyžování. Veřejnosti slouží 25 m bazén.

Jilemnice má poměrně dobré autobusové spojení s Prahou a dalšími městy, a naopak odtud vyjíždějí autbusy do turistických a sportovních středisek (Benecko, Mísečky, Vrchlabí). Jilemnicí prochází lokální železniční trať Martinice-Rokytnice ( č. 042 ) s přípoji (přes Starou Paku ) na Prahu, Brno, Liberec. Silniční spojení po silnici č. 293 od Prahy a Hradce Králové č. 14 (důležitá křižovatka v Hrabačově) od Liberce, Náchoda a Trutnova.

» zpět «

ROKYTNICE nad Jizerou

Horské městečko v západních Krkonoších, jižně od Harrachova. Rozkládá se v údolí potoka Rokytnice (Horní a část Dolní Rokytnice ) a na jeho přítocích Huťském a Černém potoce ( Rokytno, Hoření Domky), částečně také v jizerském údolí (Dolní Rokytnice, Vilémov) a u pramenů Františkového potoka (osada Františkov ). Rokytnické údolí je na jihu ohraničeno Sachrovým hřebenem a Stráži (782 m n. m.), na východě Vlčím hřebenem (1140 m n. m.) a na severu hřbetem rozsochy Čertovy hory, vybíhající z masivu Lysé hory (1344 m n. m. ) a Kotle (1435 m n, m. ). Tyto dva vrcholy tvoří dominantu kraje kolem Rokytnice.

Rokytnice byla založena zřejmě na počátku 16. století jako sklářská a hornická obec. Hlavně na Sachrově vrchu a v Rokytnu byly těženy rudy, především mědi, olova, stříbra a dalších kovů. Dolování zaniklo pro malou vydatnost ložisek již v 18. století. Zdrojem obživy obyvatelstva se stalo tkalcovství, později tovární textilní výroba.

Ze stavebních památek je nutné připomenout tradiční dřevěnou lidovou architekturu, a to jak roubené měšťanské domy, tak i dřevěné horské chalupy, rozptýlené po okolních svazích. Ze zděných staveb jsou nejzajímavější pozdně barokní kostel sv. Michala ( dostavěn r. 1759 ) a secesní radnice z r. 1903 s věží vysokou 37 m. Zcela nově je vybudováno horní náměstí.

Důležitou úlohu v životě města hraje cestovní ruch a sportovní aktivity (především zimní). Své služby nabízí několik desítek restaurací, hotelů a penzionů. Rokytnice je důležitým střediskem sjezdového lyžování s velkým sjezdařským areálem pod Lysou horou, menším na Studenově a řadou kratších vleků.

Rokytnice má přímé autobusové spojení s Prahou, Brnem, Ústím nad Labem a Hradcem Králové, místní linky jezdí např. do Harrachova, Jilemnice, Vrchlabí. Velkokapacitní parkoviště jsou v Rokytnu pod lyžařským areálem.

» zpět «

VRCHLABÍ

Živé průmyslové město a středisko značné části krkonošského podhůří. Brána do centrální části Krkonoš v pěkné poloze kolem řeky Labe v jeho údolí, omezené rozsochou Žalého a Strážné hůry s Jankovým kopcem. Důležitá silniční křižovatka (Liberec - Trutnov, Špindlerův Mlýn atd.) Konečná železniční stanice odbočky trati Chlumec nad Cidlinou - Stará Paka -Trutnov. Výhodné a časté spojeni se Špindlerovým Mlýnem a dalšími horskými středisky v Krkonoších, dobré výchozí místo pro návštěvy zajímavých lokalit v podhůří: Hostinné, Dvůr Králové a barokní Kuks, Nová Paka, Teplicko - adršpašské skály.

Sídlo Správy Krkonošského národního parku a jeho zařízení (Hlavní informační středisko, Krkonošské muzeum).

Vznik a rozvoj původně nepatrné osady, založené zřejmě v době kolonizace podhůří ve 13. století, souvisí s rozmachem dolování rud železa a drahých kovů (Labská soutěska, Herlíkovice aj.). Přičiněním Kryštofa z Gendorfu získává Vrchlabí práva horního města (6. 10. 1533). Královský báňský hejtman tu buduje renesanční zámek, později několikrát přestavovaný. V období třicetileté války do roku 1634 v majetku Albrechta z Valdštejna, který zde z místní suroviny zavedl výrobu palných a chladných zbraní pro svou armádu. Po jeho smrti získává panství císařský generál Rudolf Morzin a v rukou jeho potomků přetrvává i ve větvi Czerninů - Morzinů až do roku 1945.

V 19. století ustupuje hornictví a výroba železa do pozadí. Postupně převládá ve městě i okolí textilní průmysl i strojírenství, elektrotechnika a výroba automobilů.  

» zpět «

STRÁŽNÉ

Horská osada v mělkém sedle ( 750 m n.m.) mezi Herlíkovickým Žalým a Strážnou hůrou s rozptýlenou zástavbou i v horní části údolí Klínového potoka. Na staré Slezské stezce přes Krkonoše kolem Luční boudy, jejíž zbytek " Kamenná cesta" Hořejšího Vrchlabí tu existuje. U Hříběcích Bud ložisko vápence, který se v minulosti těžil i jako dekorační kámen, tzv. krkonošský mramor. Poklidné místo zejména pro rodinnou rekreaci s pěknými vycházkami i náročnějšími túrami na hřebeny, zejména směrem ke Sněžce. Podmínky pro lyžování a ostatní zimní sporty.

» zpět «

ŠPINDLERŮV MLÝN

( ke Svatému Petru)

Nejvýznamější horské středisko v Krkonoších. Překrásná poloha v údolí Labe na soutoku s Dolským potokem. Ze všech stran chráněno jednotlivými vrcholy Českého hřbetu ( Kozí hřbety, Železná hora, Přední a Zadní Planina, Medvědín atd.). Ideální východisko pro pěší túry do horských údolí (Dlouhý důl, Důl Bílého Labe, Labský důl) a na hřebeny, zpřístupněné sedačkovými lanovkami (Medvědín, Pláň) a horskou silnicí s autobusovým spojením do Slezského sedla na Špindlerovu boudu.

Množství ubytovacích možnosti i v jednotlivých částech rozlehlého areálu obce : Svatý Petr, Bedřichov, Labská a Volský Důl.

Nejstarší část obce Svatý Petr je připomínána už v 16. století v souvislosti s dolováním rud na úbočích Kozích hřbetů a Stohu, podobně jako Labská (dříve Krausovy Boudy), kde se usadily dřevaři z alpských zemí pověření horním hejtmanem Kryštofem z Gendorfu těžbou a dopravou dřeva po vodních tocích pro podniky vrchlabského panství. Řeka Labe tu v minulosti tvořila hranici mezi jilemnickým panstvím Harrachů (patřil k němu Bedřichov) a vrchlabských Czerninů - Morzinů. Dnešní centrum kolem kostelíka sv. Petra a Pavla (současná podoba z roku 1807) na úbočích Kozích hřbetů.

Rozvoj od druhé poloviny 19. století s rozmachem cestovního ruchu, turistiky a zimních sportů dovršen v meziválečném období a po roce 1945. Přístupný dálkovými spoji a osobními auty po silnici údolím Labe od Vrchlabí.

» zpět «  

informace použity z atlasu firmy Geodézie ČS a.s.